Kuchyňská linka

Pořádnou kuchyňskou linku jsme neměli od časného léta 2012, kdy jsme se vystěhovali na ves. Z vyloženě polních podmínek jsme se dohrabali k použitelnému provizoriu a jak jest všeobecně známo, provizorium je dlouhodobě setrvalý, leč původně neplánovaný stav a základní jednotkou dočasnosti je jeden furt. Tak to alepoň funguje ve vesmíru bez manželek. Ve vesmíru s manželkami ledovec jednou sestoupí do údolí, tektonické desky se pohnou a vzniklé otřesy změní svět. V našem případě kuchyň.

Na pracovní desku jsme měl vybraný silný a dobře vysušený dub, ze kterého jsem na bázi čep-dlab-pero-drážka sestavil desku ve tvaru písmene L v níž zejí dvě díry, jedna pro dřez, druhá pro vařič. Nosná konstrukce je ze smrku a borovice.

Fotky z výroby samozřejmě nemám, protože v dílně se radši oháním pilou, než foťákem a ty ostatní fotky jsou přinejlepším rozmazané, ale samozřejmě trpí i mizernou kompozicí a všemi možnými neduhy fotografujícího otráveného nefotografa. Pokud to snesete, pár fotek následuje.

Hrubý přířez na nosnou kunstrukci.

Boční stěna linky, jediná pohledově exponovaná, proto jsem si dal trochu (ale ne zas tak moc) práci s ručním vyhoblováním kazety.

Rozmazaný detail nároží pracovní plochy.

Pracovní plocha, napravo následuje dřez.

Dřez. V koutě nalevo je vidět kus vařiče.

Vařič.

Malá pracovní plocha.

Na ošetření povrchu jsem použil epoxidový lak, který snese vysoké teploty (ne že byste na něj mohli postavit hrnec rovnou z kamen, to zas ne, ale 120°C podle výrobce snese), hezky se leskne a při jeho nanášení se ze smradu dělá pěkně blbě. Doma to pak ještě dva dny smrdí jak v SETUZe.

A na závěr ještě dvě výjimečně hnusné fotky celé linky. Takhle fotí retard mobilem.

 

 

 

Czech