kuchyně

Podnož má některé rysy hodinového stroje. Ne že bychom snad do podnože strkali ozubená kola, i když i takové ptákoviny maníci se svářečkou a přístupem k odpadnímu železu rádi vyvádějí, ale podobně jako u hodinového stroje je komplikace cokoliv, co nesouvisí s měřením času na vteřiny, minuty a hodiny, tak u podnože stolu je komplikace cokoliv, co  zrovna nepodporuje desku v jejím zápase s gravitací. Typickou komplikací podnože jsou šuplíky a uschování dalších částí desky pro její případné zvětšení.

Uplynulá léta mi přinesla i trochu praxe ve výrobě velkých placatých předmětů užívaných nejčastěji jako stolní desky. Toto je zatím poslední případ. Zde jsem zvolil spojení jednotlivých dubových desek vloženým perem z jasanu a svázání celé konstrukce dvěma rybinovými svlaky vyrobenými taktéž z jasanu. Více se dozvíte u jednotlivých fotek. 

Projekt z léta 2019

Z větších projektů zůstávají odřezky a pokud to jsou tvrdé listnaté dřeviny (nejčastěji jasan a dub) zpracovávám je na kuchyňská prkénka. Někdy do geometrických tvarů, jindy se zase vyloupne morfologie organická.

Pořádnou kuchyňskou linku jsme neměli od časného léta 2012, kdy jsme se vystěhovali na ves. Z vyloženě polních podmínek jsme se dohrabali k použitelnému provizoriu a jak jest všeobecně známo, provizorium je dlouhodobě setrvalý, leč původně neplánovaný stav a základní jednotkou dočasnosti je jeden furt. Tak to alepoň funguje ve vesmíru bez manželek. Ve vesmíru s manželkami ledovec jednou sestoupí do údolí, tektonické desky se pohnou a vzniklé otřesy změní svět. V našem případě kuchyň.