Princip kubismu v architektuře a designu užitkových předmětů je jednoduchý: vyjebáváte s pravým úhlem a on se vám pořád oknem vrací. Nakonec z těch trojúhelníkových a lichoběžníkových plošek poskládáte nějaký tvar a čím je to elegantnější a zajímavjěší, tím lépe.

Ono je jedno, jestli začnete podnoží nebo deskou. Když děláte v dílně velký stůl prostě se to tam plete. 

Zadání bylo jednoduché: Jídelní stůl pro šest lidí, tyhle dvě fošny, kubismus. V komentované galerii si můžete prohlédnout přípravu desky.

Projekt z pozdního léta 2018, malé výklopné okno s izolačním dvojsklem. Fotky z výroby nejsou, takže aspoň hotovky

Projekt z jara 2017. Stůl a židle pro osobu s omezenou pohyblivostí. Dub.

Léto 2024 a další projekt, který mi připomněl, jak často chodí kovářova kobyla bosa. Vchodové dveře z borovicového masivu. Požadavek zněl na slušnou tepelnou izolaci a průlez pro zvířátka. Ok, 30mm polystyrenu, izolační trojskla to jistí.

Po několika galeriích s dílčími pracemi je asi na čase konečně zveřejnit výsledek celého toho snažení. Rozkaz zněl jasně: stůl pro čtyři až šest osob, masiv, dub a jasan. U stolu by se hodil šuplík, protože bude sloužit v kuchyni nejen jako stůl jídelní ale i jako stůl přípravní. Takže šuple je velké a prostorné, aby se tam vešel třeba velký vál na těsto nebo hromada jiných krámů. Jelikož se kolem stolu motají děti, zaoblíme rohy. Ornamenty necháme plavat, maximálně nějaký ten hmoždík přes prasklinu. Ostatní parádu ať dělá dřevo samo, stačí to pořádně ohoblovat, přejet cidlinou a dát na to dvě vrstvy tvrdého voskového oleje. Více najdete v komentářích u fotek.

Fotky nejspíš v křemíkovém nebi
 

Podnož má některé rysy hodinového stroje. Ne že bychom snad do podnože strkali ozubená kola, i když i takové ptákoviny maníci se svářečkou a přístupem k odpadnímu železu rádi vyvádějí, ale podobně jako u hodinového stroje je komplikace cokoliv, co nesouvisí s měřením času na vteřiny, minuty a hodiny, tak u podnože stolu je komplikace cokoliv, co  zrovna nepodporuje desku v jejím zápase s gravitací. Typickou komplikací podnože jsou šuplíky a uschování dalších částí desky pro její případné zvětšení. V tomto případě jsem si život zkomplikoval pouze jedním šuplíkem, pro nějž mi jest v útrobách podnože vytvořit pojezd a boční vedení.

Uplynulá léta mi přinesla i trochu praxe ve výrobě velkých placatých předmětů užívaných nejčastěji jako stolní desky. Toto je zatím poslední případ. Zde jsem zvolil spojení jednotlivých dubových desek vloženým perem z jasanu a svázání celé konstrukce dvěma rybinovými svlaky vyrobenými taktéž z jasanu. Více se dozvíte u jednotlivých fotek. 

Projekt z léta 2019

Jak zjistit jestli už olej nanesený na povrch artefaktu zpolymerizoval? Krom obvyklých potřeb k namatlání a pečlivému rozleštění oleje budete navíc potřebovat ještě papír tužku a přesné váhy.

Přesné vážení je klíčem celé komedie. Vážíme těsně před aplikací oleje a těsně po ní. Jak Venca pískne, rozdíl hodnot je hmotnost naneseného oleje. Polymerace oleje spočívá v reakci vzdušného kyslíku s kapalným olejem. Molekula kyslíku se nějak vecpe do uhlovodíkových vazeb a už tam zůstane, čili artefakt získává na hmotnosti. Výsledkem je polymerická síť vevázaná v povrch dřeva. Lněný olej podle Wikipedie takhle nabere až 17 své hmotnosti. Kolik naberou jiné oleje je otázka a snad se to dá něke zjistit.

Sestavení vzorce pro zjištění kýžené hmotnosti artefaktu dle výše řečeného je úloha pro základní školu. Po aplikaci necháme artefakt několik hodin na pokoji a to v bezprašném prostředí s dobrou cirkulací vzduchu. Netuším jakou roli přesně v polymerizaci hraje čas a teplota, ale to už se dá snadno zjistit sadou laboratorních experimentů. V ad hoc stanovených intervalech postupně znovu přesně vážíme a až se dostaneme ke kýžené hodnotě.

Jestliže se hmotnost naneseného oleje pohybuje v jednotkách gramů, potřebujete váhy s přesností na desetinu, raději asi setinu gramu. Na jednu malou misku se naleje "by woko" deset gramů oleje. Je otázka kolik toho zůstane v hadru (půlka?) a otázkou to ještě chvíli zůstane, protože misku na obrázku jsem si samozřejmě já kretén nezvážil, namatlal olejem a teprve pak se dal do výzkumu a začal pokládat otázky.